SOPTÍK
Za oponou SubSpace Studia a světa shibari
Rozhovor — druhá část
Přinášíme vám druhou část exkluzivního rozhovoru s jednou z předních osobností české shibari scény, Soptíkem, spoluzakladatelem SubSpace Studia a zkušeným lektorem, který učí nejen v Česku, ale i po celé Evropě.
V prvním díle jste se dozvěděli jak ho ovlivnil film s Marlonem Brando, o SubSpace Studiu, že některý oblouček je moc obloučkovitý a další zajímavosti (komu utekl první díl nalezne ZDE). Pojďte se tedy dále podívat jaký má názor na sociální sítě, na kontroverzní témata videovýuky a certifikace riggerů či co ho inspiruje a kde nachází nové podněty pro vázání.
SOPTÍK
RIGGER, LEKTOR A ORGANIZÁTOR SHIBARI AKCÍ
Soptík je spoluzakladatelem pražského Subspace Studia, lektorem a organizátorem shibari akcí. Lektorské činnosti se aktivně věnuje od roku 2011, přičemž workshopy vede jak v České republice, tak v zahraničí.
Jeho styl formovali významní učitelé, mezi které patří Kinoko Hajime, Osada Steve, Akechi Kanna, Yoroi Nicolas a nejvíce Naka Akira a Riccardo Wildties.
Jeho přístup k vázání je o hlubokém spojení mezi dvěma lidmi, které nachází především v tradičním kinbaku. V provazech hledá komunikaci s partnerem a kontrolu. I když se věnuje široké škále témat, jeho srdce tíhne především ke stylu Naka ryu, konkrétně ke stylu Kinbaku LuXuria.
Vzdělávání, realita a sociální sítě
Je známo, že vedeš workshopy i v zahraničí. Můžeš přiblížit, jak takové kurzy probíhají tam? A v čem se podle tebe liší výuka venku oproti té u nás?
Probíhají úplně stejně, v tom se nijak neliší. Liší se ale v pokročilosti a nadšení lidí. V zahraničí lidé nemají tolik příležitostí vypracovat se na pokročilejší úroveň, protože workshopů je méně a lektoři nejsou tak pokročilí anebo je to výrazně dražší a tím méně dostupné. Na druhou si v zahraničí více váží, když je někdo přijede učit, jsou nadšenější a vděčnější.
Přejděme teď trochu víc ke komunitě — a možná i k pár kontroverznějším tématům. V komunitě se pohybuješ už řadu let. Jak komunitu vnímáš tehdy, když jsi začínal, a dnes? Vidíš nějaký vývoj nebo posun?
Když jsem začínal, nebyla tady žádná shibari komunita. Začala vznikat až s prvními shibari workshopy, které jsem učil. Na začátku byla tak malá, že se všichni znali, chodili jsme si společně po workshopu sednout do restaurace. Teď je tolik lidí, že utvořili svoje malá společenství, ad-hoc přátelství, apod. Prakticky už není možné aby se potkával a přátelil každý s každým. Kdysi byl jeden jam za pár měsíců, dnes v Subspace máme 2,5 jamu týdně. Kdo chce, druží se, kdo nechce, přijde si „jen“ zavázat.
Jak vnímáš dostupnost kvalitních informací o shibari v češtině?
Já otázku trochu rozšířím – na webu je spousta informací o shibari v angličtině, ale jen minimum je kvalitních. Většina návštěvníků stránek to nedokáže posoudit. A pak do toho přijde AI, která je trénovaná na těchto nekvalitních datech a informační prostor se zaplní spoustou pochybných informací. V češtině jsou kvalitní informace prakticky zcela nedostupné anebo dostávají prostor velmi individuální názorové proudy
Část nováčků má díky Instagramu a dalším sítím pocit, že všechno musí být dokonalé. Co bys jim poradil ohledně vnímání reality versus sociálních sítí? Jsou podle tebe inspirací, nebo spíš zkreslením?
Sociální sítě jako Instagram mají velmi mnoho negativních vlivů. Nejvýznačnější je sterilizace vázání do podoby pravidel dané platformy – tj. zejména de-erotizace a odproštění od BDSM.
Lidé, co neumí vůbec vázat, mohou vypadat jako skvělí riggeři, nebezpečně uvázané věci vypadají v pořádku. Stačí mít hezkou modelku a dobře vyfoceno. Může docházet ke zkreslení pro vázané v podobě falešné představy o čem je vázání, nastavování ideálů krásy či vydržitelnosti, apod.
Osobně tam málokdy zahlédnu něco inspirujícího.
Teď k tématu, které občas vyvolá vášnivé debaty a kontroverzi — učení se z videí. Nemyslím teď YouTube a podobné platformy, ale profesionálnější servery jako ShibariStudy, Rope365, ShibariAcademy, TheDuchy, RopeStudy apod., které často zahrnují i bezpečnostní témata a práci s nervy. Doporučil bys jejich využívání? A pokud ano, za jakých podmínek? Jak vnímáš tuto cestu vzdělávání, která se v zahraničí dost rozvíjí?
Nedoporučil. A neříkám to proto, že bych potřeboval prodávat workshopy. Na začátku mě jedna z těch platforem oslovila ke spolupráci, ale dle mého názoru na online platformy nepatří nic mimo koncepční či estetická témata. Na videu vám nikdo nezkontroluje správnost, zejména napětí nebo umístění, neporadí s přizpůsobeními pro vašeho partnera, na obrazovce neuvidíte detaily jako naživo. Nikdo nedohlédne při prvním zkoušení na bezpečnost vašeho partnera, místo toho online dostanete disclaimer, že je to na vlastní nebezpečí. Také nedostanete tolik informací jako na workshopu. K většině věcí lidem říkáme 3x tolik informací, které dokážeme rozložit do celého víkendu nebo dokonce do vícero workshopů. Dalším problémem je roztříštěnost – chvilku studujete Kinoko ryu, pak nějaké rádoby Naka ryu, poté se přepnete na nějakou fusion. Z člověka se stane jak se v angličtině říka „Jack of all trades, master of none“ – umíte všechno, ale nic pořádně. V neposlední řadě tam nenajdete kvalitní materiály k Naka ryu.
On už nějakou dobu běží velmi zajímavý sociální experiment – v některých zemích, kde je zároveň dostupná kvalitní výuka, jsou tyto platformy velmi dostupné nejen finančně, ale zejména jazykově. V průběhu času šla kvalita vázání a hlavně bezpečnost v těchto zemích silně dolů. U nás zejména díky jazykové bariéře tyto platformy nejsou nijak významné a pravděpodobně i díky tomu si u nás držíme dost vysokou kvalitu.
Zaznamenal jsem v komunitě úvahy o zavedení certifikačního systému pro riggera. Slyšel jsem, že ty osobně jsi spíše odpůrcem téhle myšlenky — což je samozřejmě legitimní. Mám správné informace? A co tě k tomu postoji vede?
To je velmi složitá otázka. Můžeme certifikovat riggery, vázané, lektory.…
Certifikovat lektory za mě asi jako jediné dává smysl a zároveň je to nejjednodušší. A i tam je spousta komplikací. V jakém stylu je u nás certifikovat? To, co je regulérní Futomomo ve stylu Kazami Ranki, vypadá jako velmi špatně uvázané začátečnické Futomomo ve všech ostatních stylech. U nás mám asi jako jediný dostatek zkušeností s ostatními styly, kdo by takovou věc dokázal posoudit. Na jakou úroveň? Většina učících lektorů by byla překvapena, že by měli potíže s nejzákladnější úrovní. Zahrnout didaktiku? Když to lektor umí uvázat, ale neumí naučit, je to k ničemu. Co morální profil lektora? Chceme certifikovat lektory, kteří jak na běžícím páse porušují consent znovu a znovu? Mimochodem, fakticky již takovou certifikaci máme – pokud někdo chce učit Naka ryu, resp. Styl Kinbaku LuXuria, který je u nás asi nejpopulárnější, může požádat o certifikaci Riccarda.
Z minulosti víme, jak dopadlo certifikování riggerů. Osada ryu mělo propracovaný systém stupňů a rigidní výuky. Dle mého osobního názoru to vedlo k zakrnění tohoto stylu vázání, ztráty individuality… Dokáži si představit certifikaci na úrovni úplných základů jako single a double column tie, Takate kote nebo zakončení závěsných provazů, ale i tady narážíme na problematiku toho, v jakém stylu to má být certifikováno. Nebo třeba certifikovat znalost nervů? Mnohem důležitější je schopnost vázat technicky správně tak, abychom nezpůsobili nervové zranění, než znát kde je jaký nerv. Přineslo by to falešný pocit bezpečí a nevidím jiný důvod než komercionalizace. Za mě je podstatnější informace, pod kým rigger studoval – když vidím některá populární jména lektorů, utíkal bych co nejdál, jakkoliv líbivě jejich fotky a výuka vypadá.
Osobní rozvoj a inspirace
Po několika ostřejších otázkách pojďme na závěr trochu zvolnit.
Když se podíváš na sebe dnes a na „Soptíka z roku 2018“, kdy jste zakládali Subspace — co se změnilo? Je mezi těmito dvěma muži nějaký rozdíl?
Poučil jsem se ze svých chyb a snažím se být nejen lepším riggerem, ale i člověkem.
Co tě inspiruje mimo svět provazů?
Dříve to byl hodně pohyb a tělo, snad i hudba, ale v dnešní době je to spíše umění a estetika – pomineme-li japonskou estetiku, ze západních představitelů to bude zejména Edward Hopper.
Jak se ti daří i po letech nacházet vázání nové podněty nebo chuť jít dál?
Nové podněty nacházím ve studiu historie kinbaku v Japonsku, ale také na workshopech, a to včetně těch od našich lektorů, a zejména v mých partnerech. Je tolik věcí, co všechno se dá s provazy dělat a zažít. Největším limitujícím faktorem býváme my sami.
A úplně na závěr: Co bys vzkázal někomu, kdo zatím váhá, ale cítí, že by ho cesta provazů mohla oslovit?
Nedívejte se jen zdálky, začnete vázat. Přijďte na workshop a naučte se vázat dobře. Vybírejte si dobře lektory.
Už jsme na úplném konci rozhovoru se Soptíkem, kterého jsme důkladně vyzpovídali a přineslo to nám vhled na shibari jednoho z předních českých riggerů. I přes názor, že nebude jednoduché se k němu dostat, stačilo slušně napsat a požádat, takže ten tajemný a nedostupný Soptík není až tak nedostupný a po tomto rozhovoru i méně tajemný. Děkuji Soptíkovi za čas, otevřenost a přeji mnoho úspěšných workshopů a akcí.
Soptík: za oponou SubSpace Studia a světa shibari
Fotografie jsou z archivu autorky/autory článku a použity s jejím/jeho laskavým svolením.