SOPTÍK
Za oponou Subspace studia a světa shibari
Rozhovor — první část
Přinášíme vám rozhovor s jednou z předních osobností české shibari scény. Spolu s Joan Von Brook je zakladatelem Subspace studia a zkušeným lektorem, který učí nejen v Česku, ale i po celé Evropě a USA. Exkluzivně vám přinášíme nejrozsáhlejší rozhovor se Soptíkem. V něm se Soptík podělí o svou cestu od prvních fascinací japonskými úvazy přes zakládání Subspace studia až po svůj pohled na minulou i současnou shibari komunitu. Dozvíte se také, proč je důležité rozlišovat mezi „hezky vypadajícím“ a „silně působícím“ vázáním.
SOPTÍK
RIGGER, LEKTOR A ORGANIZÁTOR SHIBARI AKCÍ
Soptík je spoluzakladatelem pražského Subspace studia, lektorem a organizátorem shibari akcí. Lektorské činnosti se aktivně věnuje od roku 2011, přičemž workshopy vede jak v České republice, tak v zahraničí.
Jeho styl formovali významní učitelé, mezi které patří Kinoko Hajime, Osada Steve, Akechi Kanna, Yoroi Nicolas a nejvíce Naka Akira a Riccardo Wildties.
Jeho přístup k vázání je o hlubokém spojení mezi dvěma lidmi, které nachází především v tradičním kinbaku. V provazech hledá komunikaci s partnerem a kontrolu. I když se věnuje široké škále témat, jeho srdce tíhne především ke stylu Naka ryu, konkrétně ke stylu Kinbaku LuXuria.
Začátky a cesta ke shibari
Děkuji, že sis udělal čas na rozhovor pro náš web o shibari. Většina lidí tě zná jako spoluzakladatele (spolu s Joan von Brook) Subspace studia a lektora pokročilých workshopů. Já bych ale rád začal trochu dřív a to u tvých začátků. Kdy a jak ses vlastně dostal ke shibari?
Ve velmi mladém věku jsem viděl film s Marlonem Brando, kde vázal ženu do kozelce s provazem okolo krku. Od té doby jsem věděl, co mě láká. Když jsem se poprvé dostal k internetu, jako první jsem hledal slovo bondage a našel jsem obrázky japonského shibari. To rozhodlo o tom, kam chci směřovat.
Popis obrázku: DVD obálka filmu The Nightcomers (1972), český název Noční příchozí
Na začátku jsi se věnoval spíš teorii, nebo jsi šel rovnou do praxe a experimentoval?
Hned s první přítelkyní jsem začal zkoušet vázání. Nevidím moc přínos teoretizování . Oproti době, kdy jsem začínal já, dnes je extrémně snadné zajít na workshop, získat kvalitní výuku. Dokonce i najít partnera je dnes mnohem jednodušší, např. zajít do Subspace na Provazové poprvé, páteční Open space, Rope jam první pondělí v měsící – tam všude si může člověk poprvé zavázat, pokud pro začátek sníží nově příchozí své nároky na to, s kým chce vázat. V dalších městech po celé ČR se najdou akce, kde člověk může začít.
Pamatuji si, že když jsem začínal já, měl jsem tendenci ponořit se tolik do techniky, až jsem zapomínal na prožitek. Co pro tebe bylo v začátcích nejtěžší? Technika, nebo spíš budování důvěry s partnerkou?
Na začátku jsem řešil zcela jiné problémy než lidé dnes. Když jsem začínal, neexistovaly workshopy, výukové materiály. Dokonce i videa a obrázky byly mnohem méně dostupné. Složitě jsem získal nějaká výuková DVD v Japonštině a snažil se z nich něco naučit.
Zažil jsi někdy okamžik, kdy ses cítil vyhořelý, nebo jsi měl pochybnosti, jestli má smysl pokračovat? A pokud ano — jak ses s tím vyrovnal?
Nikdy mě jako riggera nenapadlo, že bych potřeboval pauzu. Vázání je mojí součástí. Nepotřebuji jej každý den, ale naplňujeme mě a mám jej rád ve svém životě.
Byly okamžiky, kdy jsem měl jsem pochybnosti jako lektor a organizátor shibari akcí, zdali chci pokračovat jako veřejná osoba. Jsem snadným terčem pro pomluvy od těch, co nemají rádi mě nebo Subspace, protože i díky moji introvernosti se jim lehce šíří jejich narativ.
Sociální sítě někdy vytvářejí iluzi dokonalosti, kde to vypadá, že nikdo nedělá chyby a všechno je krásné a zalité sluncem. Zkušenější ale vědí, že realita je jinde a cesta bývá často trnitá. Stala se ti v shibari nějaká chyba, která tě naučila něco důležitého?
Spousta. Zejména při přípravě na workshopy experimentuji a zkoumám možnosti, kam až se dá zajít. Například při přípravě na workshop Strappada jsem způsobil zranění úponů svalu, které se léčilo přes měsíc anebo při přípravě na workshop Vázání s bambusy jsem způsobil menší senzorické nervové zranění. To jsou chyby, ze kterých jsem se poučil nejen já, ale budou se jich moci vyvarovat i lidé, kteří přijdou na workshop.
Na začátku nás často svazuje ostych a nejistota. Kdy nastal u tebe ten zlom, kdy sis řekl: „Jo, teď už vím, co dělám“?
Spíše nastal moment, kdy jsem si řekl, že teď to dává smysl. Původně jsem začínal se styly japonských kinbakushi Randa Mai a Arisue Go. Nedávali mi technicky smysl. Pak přišel Kinoko Hajime, který mi ukázal jeho Takate Kote a další úvazy z rodiny stylů Akechi Denki. V ten moment mi to začalo technicky dávat smysl. Když jsme jej před rokem v Subspace přestali učit, byl to pro mě poněkud nostalgický zážitek.
Subspace studio a komunita
Kdy ses poprvé potkal s Joan von Brook a co bylo impulzem k založení Subspace studia?
S Joan jsme se potkali před 11 lety. Po 4 letech společné cesty, vázání a výuky jsme chtěli posunout komunitu u nás opět o kousek dál. Dělali jsme spoustu workshopů, pořádali Prague Shibari Festival, ale chybělo nám místo, kde by se lidé mohli potkávat, vytvářet přátelství či dokonce komunitu, růst a vzdělávat se, získávat inspiraci, pravidelně vázat…
Studio subspace je z hlediska pořádání akcí jedno z největších — možná i vůbec největší u nás. Můžeš trochu poodhalit, jak funguje? Například jak vybíráte workshopy, jak určujete směřování, a jaký vliv má na chod studia lektorský tým?
Subspace je suverénně největší studio nejen u nás, ale pravděpodobně také celosvětově. Neznám žádné jiné studio, které by pořádalo workshopy a akce každý den v týdnu, každý víkend. Máme 10 lektorů, dohromady je nás cca 25, kdo se nějak podílí na chodu Subspace. To ve světě nemá obdoby.
Primárně se zaměřujeme na dva směry. První je univerzální směr, který si klade za cíl naučit kvalitní základy techniky a dává trochu nahlédnout do různých směrů vázání, ale bez vnucování konkrétní filozofie. Druhým směrem je Naka ryu či spíše Kinbaku LuXuria styl, kde si workshopy nevybíráme, ale pořádáme všechny kvalitní workshopy, které jsou dostupné.
Kromě toho přinášíme i další workshopy z dalších směrů vázání a kritériem je kvalita lektora a zpracování. Pokud vidíme kvalitního lektora u nás nebo v zahraničí, navážeme s ním spolupráci. Trochu nám v tom pomáhají dvě akce – český mini-festival SHNEK a mezinárodní Prague Shibari Festival, kde můžeme vidět, kdo je dobrý a po poradě s lektory jej k nám přilákat.
Stává se, že se v týmu objeví rozdílné názory na styl nebo přístup k výuce. Jak takové situace řešíte?
Stává se to a zpravidla je to velmi přínosné. Joan obrovsky inovovala způsob výuky začátečníků, pak přišel Lukáš, který to dovedl téměř k dokonalosti a kromě toho přináší spoustu originálních témat. Sansei dokázala perfektně skloubit techniku a filozofii, Honza Dark s Nikoletou přinesl do výuky lehkost a vtip, Dede vědecký přístup, Jan zábavu do nudných témat, Kameko nejen self-suspension a aktivní modeling, ale i pozitivní emoce do vázání… Toto je obrovská síla Subspace. Nejen nás to posouvá dál, ale i návštěvníci si mohou vybrat, který styl vám více vyhovuje.
Pokud by se někdo chtěl stát součástí vašeho lektorského týmu — co by měl umět nebo splňovat? Jaká máte kritéria pro nové lektory?
Obvykle navazujeme spolupráci až po několika letech chození do Subpsace, spolupráce na akcích a první krůčcích na SHNEKovi.
Co by měl obecně splňovat lektor vázání? Hlavní je motivace — na prvním místě by nemělo být ego anebo snaha o získání přístupu k čerstvému masu — modelkám, ale touha pomáhat lidem růst a vzdělávat se. Na druhém místě je morální profil – lektory by neměli být lidé s opakovanými problémy s consentem, zneužívajícími vztahy, apod. Následuje schopnost učit. Můžete být sebelepší rigger, ale pokud to nedokážete předat, z workshopů se stane veřejná masturbace o tom, jak jste skvělí, ale lidé se nic nenaučí. Dále je velmi důležitý váš partner – pokud učíte sám a máte jen modelku či modela jako figurínu, dostane se výuky jen půlce účastníků, a to riggerům. Snažíme se, aby i vázaní si něco odnesli. Až na posledním místě je technika. Nemusíte být technicky nejlepší, abyste byli dobrým lektorem (pokud si tedy nevyberete téma nad vaše technické schopnosti).
Pokud to chápu správně, tvoříš lektorský pár hlavně se Sansei. Co podle tebe dělá vaši spolupráci výjimečnou?
Sansei je jedna z mála modelek, která se systematicky věnuje vázaným. Není jen figurína, na které je ukazovaná kata anebo která v lepším případě ventiluje své velmi subjektivní dojmy, ale předává vázaným dovednosti, které mohou aplikovat na svůj vlastní prožitek. Být vázaný je dovednost, které se můžeme učit. Naše workshopy tak jsou zaměřeny na vázané téměř stejně jako na riggery.
Vázání se věnuje na plný úvazek. Studuje, zajímá se, váže… Má hluboké pochopení pro vázání v různých podobách a to pak dokáže předávat dál.
Několik let se na školách zabývala tím, jak pracovat s emocemi. To ji dává obrovskou výhodu ve vázání, dokáže je lépe uchopit, předávat, pomáhat s nimi.
V rámci vysoké školy se učila, jak učit. Má obrovský přínos do naší didaktiky, a o to lépe dokážeme věci předávat.
Má velmi dobré estetické cítění. Dokáže skvěle pracovat s detaily. Například jak pracovat s oblečením se učím vysloveně od ní.
Jako modelka je Sansei křehká bytost, není žádný robocop, co vydrží všechno To, co zní jako nevýhoda, je naše obrovská přednost. Nemůžeme si dovolit vázat tak, že něco prostě vydrží. Vedlo by to ke zranění, které by ji vyřadilo z vázání na dny a týdny. Musíme naše učení přizpůsobit tomu, aby vázání bylo zvládnutelné téměř pro každého, kdo je dostatečně motivovaný.
Obrovským přínosem je, že je také riggerka. Slovy Riccarda je „jedna z nejlepších, pokud ne úplně nejlepší riggerka na světě“. Nejen já, ale i Sansei má nejvyšší certifikace na výuku stylu Kinbaku LuXuria vycházejícího z Naka ryu.
Tím, že workshopy vytváříme spolu, přenáší se všechny tyto kvality do výsledné výuky.
Filozofie a význam shibari
Co pro tebe osobně představuje shibari? Co vlastně známý Soptík v provazech hledá?
V provazech nacházím spoustu věcí. Zábavu i vážnost, dialog i sobecké realizování vlastní představ, krásu i nedokonalost, širokou škálu emocí od lásky po frustraci… Zejména to bude ale komunikace s mým partnerem a kontrola.
Vidíš nějaký rozdíl mezi „hezky vypadajícím“ a „silně působícím“ vázáním? A pokud ano, v čem ten rozdíl je?
Hezky vypadající vázání často bývá o ničem. Instagram je plný takových hezkých vázání. Nedávno jsem viděl několik líbivě vypadajících fotek z jednoho jamu podle následujícího receptu. Vezmeme populárního riggera a hezkou mladou modelku, kteří oba chtějí být co nejvíce vidět. Nafotíme to trochu více profi. A završíme to fotkou s rukou na krku pro velké drsné BDSM, přidáme prezentaci drahých hodinek na ruce a vypadá to cool. V reálu to vázání bylo o ničem – dva lidé co byli každý na úplně jiné planetě. Přes veškerou snahu o její předstírání tomu chyběla intenzita. O tom by mělo být vázání.
Už jsme trochu nahlédli za oponu fungování Subspace studia, teď bych se rád zaměřil na tebe jako lektora a komunitního lídra. Věnuješ se především workshopům pro pokročilé, na začátečnických kurzech tě moc nevídáme — i když jsem měl možnost tě zažít, když jsi výjimečně zaskakoval. Co tě na výuce baví? A co tě naopak vyčerpává?
Pokud mám příležitost a čas, tak pořád rád učím i začátečníky. Může být stejně zajímavé a silné jako pokročilé úvazy, protože nezáleží na tom, co vážete. Důležitá je přítomnost, záměr, intenzita…. Ať jste začátečník nebo pokročilí, provazy, technika, úvazy jsou jen prostředkem pro komunikaci s vašim partnerem.
Rád vidím lidi růst a objevovat kouzla vázání. Navíc tím, že se tomu věnuji profesionálně a učím už téměř 15 let, učím spoustu různých témat a mohu si užívat obrovské rozmanitosti v náplní workshopů.
Vyčerpávají mě lidé, kteří hledají zkratky, ať už pro vlastní ego nebo neinformovanost. Nejen účastníci workshopů, ale i organizátoři a lektoři ignorují nutnost zvládnout základy před tím, než se pustí do pokročilých témat jako jsou závěsy nebo vázání okolo krku.
Liší se podle tebe výrazně přístup k výuce začátečníků a pokročilých?
Liší se v pokročilosti úvazů a témat, ale nikoliv ve způsobu výuky.
Stalo se ti někdy, že jsi musel někoho z kurzu vykázat?
Pokud si dobře vzpomínám, nikdy jsem nemusel nikoho vykázat přímo z workshopu.
Za ty roky lektorování jsi určitě zažil spoustu zajímavých situací. Podělíš se s námi o nějaký vtipný moment?
Myslím, že lidé na workshopech se dobře baví mými přeřeky. Například “A když už umíte provazy zakončovat, tak vás jen tak nějaký provaz nezakončí.” Nebo “Ty obloučky máš moc obloučkovité.” Přeřeky se mi daří moc dobře.
Tak a dostali jsme se na konec první části rozhovoru se Soptíkem, spoluzakladatelem Subspace studia a známým lektorem. Pokračování rozhovoru naleznete v dalším článku.