Shibari
Consent
Trestní zákoník
Autor fejetonu: MARC LIRIAN
Fejeton je krátký osobitý komentář k událostem či společenským jevům.
Nemyslím, že by si průměrný člověk při pohledu na provaz představil trestní zákoník. Většina lidí si představí buď loď, sušák na prádlo, anebo romantické fotografie z internetu, kde všichni vypadají záhadně, klidně, a hlavně jako lidé, kteří nikdy nemuseli řešit výslech na policii.
Jenže zákon je tvor praktický a postrádá smysl pro poetiku.
A tak se může stát, že zatímco rigger přemýšlí o estetice uzlů, stát přemýšlí o souhlasu, odpovědnosti a tom, zda někdo nepřekročil hranici způsobem, který už není intimní hra, ale trestný čin.
Když problém nevzniká jen zlým úmyslem
To je ostatně věc, kterou si mnoho lidí představuje příliš jednoduše. Myslí si, že trestný čin začíná až ve chvíli, kdy někdo v cylindru zlověstně pronese: „Teď budu páchat zlo.“ Jenže skutečný život bývá méně operetní a podstatně lidštější.
V BDSM totiž může člověk způsobit problém nejen úmyslně, ale i obyčejnou lidskou nedbalostí.
Úmysl, to si ještě člověk představí snadno. Modelka řekne ne, použije safeword, odvolá souhlas a rigger pokračuje dál, protože si usmyslel, že ví lépe než ona sama, co chce nebo vydrží. To už není nepochopení ani umělecká licence. To je okamžik, kdy se důvěra mění v nátlak a hra přestává být hrou.
Nedbalost: nejčastější zdroj problémů
Jenže pak existuje mnohem obyčejnější a tím i zrádnější věc: nedbalost.
To je ten starý známý lidský úblb, který způsobil více katastrof než všechny světové ideologie dohromady.
Rigger si třeba nevšimne, že modelce modrá ruka. Podcení ztrátu citlivosti. Neověří si, jestli druhá strana opravdu rozuměla tomu, co se bude dít. Myslí si, že mlčení znamená souhlas, přestože mlčení někdy znamená jen zamrznutí, stres nebo snahu „nekazit atmosféru“. Pokračuje příliš dlouho, příliš tvrdě nebo bez dostatečné komunikace.
A najednou člověk zjistí, že mezi romantickou představou hluboké důvěry a paragrafem o ublížení na zdraví bývá vzdálenost kratší než jedno špatně pochopené slovo.
Co zajímá zákon
Na tom je nejzajímavější, že zákon se obvykle příliš nezajímá o to, jak krásně byly uvázané uzly nebo jak umělecké byly fotografie. Zákon zajímá hlavně to, zda existoval svobodný a trvající souhlas, zda někdo jednal přiměřeně opatrně a zda neignoroval riziko, které měl rozpoznat.
Souhlas není jednorázové razítko
A souhlas, to je vůbec zvláštní věc.
Někteří lidé si ho představují jako razítko na celý večer, něco jako lístek do divadla: jednou koupeno, platí až do konce představení. Jenže skutečný konsent funguje spíš jako živý organismus. Může se změnit. Může zeslábnout. A může být kdykoliv odvolán.
Když modelka během vázání řekne dost, znamená to dost.
Ne „ještě chvíli“.
Ne „už skoro končíme“.
Ne „to vydržíš“.
A právě v té chvíli se často ukáže rozdíl mezi člověkem, který chápe odpovědnost, a člověkem, který si spletl moc s právem rozhodovat za druhého.
Největší tragédie nemají padouchy
Přitom největší tragédie nebývají ty, kde od začátku stojí jasný padouch s ďábelským smíchem. Nejčastěji je to směs přehnaného sebevědomí, špatné komunikace, nedostatku zkušeností a obyčejné lidské neschopnosti včas přiznat: „Tady už si nejsem jistý.“
Nejdůležitější pomůcka není provaz
A tak člověk nakonec zjistí, že nejdůležitější pomůckou v BDSM není provaz, karabina ani nůžky.
Ale schopnost zastavit. Poslouchat. Ptát se. A brát druhého člověka vážně i ve chvíli, kdy to kazí scénu, ego nebo představu o vlastní neomylnosti.
Protože důvěra je krásná věc.
Ale paragrafy bývají psané právě pro chvíle, kdy ji někdo podcení.
Přitom největší tragédie nebývají ty, kde od začátku stojí jasný padouch s ďábelským smíchem. Nejčastěji je to směs přehnaného sebevědomí, špatné komunikace, nedostatku zkušeností a obyčejné lidské neschopnosti včas přiznat: „Tady už si nejsem jistý.“
Nejdůležitější pomůcka není provaz
A tak člověk nakonec zjistí, že nejdůležitější pomůckou v BDSM není provaz, karabina ani nůžky.
Ale schopnost zastavit. Poslouchat. Ptát se. A brát druhého člověka vážně i ve chvíli, kdy to kazí scénu, ego nebo představu o vlastní neomylnosti.
Protože důvěra je krásná věc.
Ale paragrafy bývají psané právě pro chvíle, kdy ji někdo podcení.