JAK BEZPEČNÁ JE BDSM A SHIBARI KULTURA
Vyjádření nejen k aktuálnímu dění
(poznámka redaktora: květen 2025, ale téma je aktuální vždy)
Autorka: Zdeňka Pospíšilová — www.varias.cz
V BDSM komunitě jsem se začala pohybovat před 18 lety. Jak šel čas, z komunity se stala spíše subkultura, která dál rostla, vyvíjela se a postupem času se stávala také otevřenější a snáze dostupnou pro nováčky. Vznikaly i nové prostory, kolem kterých se vytvářely samostatné komunity, a také se objevovaly nové proudy, které nejsou ani tak součástí BDSM jako spíš oblasti kinku a s BDSM jdou spíše paralelně, jako například shibari. Mimo to, že jsem mohla pozorovat tento vývoj, vyvíjel se i můj pohled na to, jak subkulturu v různých ohledech vnímám, mj. i z hlediska bezpečnosti.
Když jsem se před lety dostala do BDSM komunity, našla jsem společenství lidí, se kterými jsem se cítila dobře, bezpečně, mezi kterými jsem se mohla svobodně projevovat a sdílet nejen své kinky, ale i hlubokou důvěru a přátelství. Cítila jsem, že jsem mezi lidmi, kteří dbají na konsent, „hrají“ si v duchu pravidel SSC, uznávají a respektují stopku. V té době jsem měla dojem, že tak je to běžné, že to je obecný standard. Z dnešního pohledu vnímám, že jsem měla a dodnes mám velké štěstí na lidi kolem sebe a že veskrze pozitivní zkušenosti, které jsem za ty roky nasbírala nejsou ani zdaleka takovou samozřejmostí.
Jak šel čas, začala jsem se setkávat s případy lidí, jejichž zkušenosti takto pozitivní nebyly. V rámci mých přátelských kontaktů v komunitě i v rámci mé terapeutické praxe jsem se stále více setkávala s případy odmítání nebo nerespektování stopky, různých forem překračování kosensu a se situacemi, které bych se nebála označit jako domácí násilí nebo znásilnění. To vše pod rouškou „hraní“ v rámci BDSM anebo shibari.
Bolestné pro mě bylo nejen rozčarování z toho, že prostředí, které jsem vnímala jako zcela safe takové ve skutečnosti není, viděla jsem jak obrovské dopady, které takové jednnání na oběti a jejich psychiku má, a že lidé, kteří se takového jednání dopouštějí se mnohdy nedočkají trestu a mohou tak dál představovat riziko, protože se to o nich příliš neví anebo proto, že platí za autoritu.
Jak je možné, že se to děje? Důvody jsou z mého pohledu dva. První z nich je seberegulační schopnost v rámci dílčích komunit a druhá v odvaze obětí vystoupit proti agresorovi, sdílet svou zkušenost a řešit ji.
Český rybník je poměrně malý, takže řada lidí se napříč jednotlivými komunitami podle mne vcelku zná, nebo zná někoho, kdo zná někoho, atd. Díky tomu se pověst jednotlivých členů poměrně snadno šířím, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. Seberegulační funkci vnímám v tom, jak subkultura přistupuje k lidem, kteří se nekonsensuálního jednání dopouštějí. Vnímám jako odpovědnost majitelů prostor a organizátorů akcí, aby zajišťovali na těchto místech bezpečnost, což mohou udělat i takovým způsobem, že rozhodnou, koho na své akce pustí a koho nikoliv. Setkala jsem se s případy, kdy to dobře fungovalo, ale také s případy, kdy se na akcích objevovali lidé, kteří z mého pohledu riziko představovali, ale z nějakých důvodů byli tolerování, jakkoliv to bylo mimo mé chápání.
Řešení na straně organizátorů i zpětná vazba, kterou mohou lidé, dopouštějící se nekonsensuálního jednání přijímat od ostatních v subkultuře a být tak vlastně přirozeně vyfiltrováni, ale stojí to na tom, zda se o nich ví.
A tím se dostávám k obětem, které obecně, nejen v souvislosti s BDSM a shibari mnohdy nekonsensuální jednání, potažmo znásilnění nehlásí a mnohdy o něm nemluví ani se svými blízkými a trauma, kterým si následně mohou procházet prožívají ve skrytu a samotě.
Proč se stává, že oběť takové jednání nesdílí, nehlásí? Mezi časté důvody patří stud, strach z nedůvěry, nepochopení anebo obvinění, že si za to vlastně může sama. A také obavy z průběhu vyšetřování, traumatizace a reakce agresora. V rámci komunity vnímám i další dva důvody – to, pokud je agresor v komunitě vnímám jako autorita, např. se v komunitě pohybuje už roky, případně vystupuje v rolu lektora, je to člověk, ke kterému lidé chovají spíše důvěru a úctu. Vystoupit proti někomu takovému znamená čelit zároveň strachu z toho, že se lidé přikloní spíše na stranu známé autority, než oběti.
Druhým důvodem je strach ze ztráty sociální sítě. Zejména se s tím setkávám u lidí, kteří nemají zcela harmonické rodinné a přátelské vztahy a pro které představuje komunita bezpečný přístav. O to větší strach mohou mít z toho, že by o kotvu, kterou pro ně komunita představuje přišli, a to jim také může bránit v tom jít se svou zkušeností ven.
Jak z toho ven?
BDSM a shibari prostředí nevnímám ani více, ani méně bezpečné, než kterékoliv jiné. Specifické je ale v tom, které zájmy zde lidé společně sdílí.
Ráda bych podpořila majitele prostor a organizátory akcí, aby využívali možnosti volit si, koho budou na akce pouštět.
Ráda bych podpořila oběti, aby si dovolili s důvěrou a odvahou své zkušenosti sdílet, ať už se svými nejbližšími anebo v rámci terapie, protože věřím, že i to může být součástí úzdravy a současně to dává naději dalším lidem, že se nestanou další obětí stejného člověka.
Ráda bych také podpořila všechny, kdo se v BDSM a shibari pohybují, aby nezavírali oči, aktivně nabízeli pomocnou ruku, pokud se setkají s nekonsensuálním jednáním, aby se snažili jeho pokračování zamezit i např. tím, že o tom budou informovat ostatní a budou tak přispívat k tomu, že toto prostředí snad opět stane trochu bezpečnějším.
V neposlední řadě chci říci, že se setkávám s tím, že v kontextu BDSM se mnohdy stávají obětí ženy spíš mladšího věku, které se v tomto prostředí pohybují krátce, mají méně zkušeností, případně mohou mít i obtíže se sebedůvěrou a tak pro ně může být snažší stát se obětí agresora. Není to tak ale vždy – stát se to může komukoliv z nás bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání či sebevědomí.
Všichni jsme zranitelní a všichni máme zároveň tu moc promluvit. Postavit se za sebe i za ty, kteří to z nějakého důvodu sami udělat nemohou a podpořit druhé v tom, aby také vystoupili.
Budete-li pro sebe nebo své blízké potřebovat odbornou pomoc, ozvěte se mi: Zdeňka Pospíšilová — www.varias.cz
Ilustrační fotografie/obrázek z fotografické databáze (Pixabay) nebo vygenerovaný pomocí umělé inteligence.